Proč se říká Blízký východ?

Termín „Blízký východ“ pochází ze stejné evropské perspektivy, která popisovala východní Asii jako „Dálný východ“. Blízký východ označuje transkontinentální oblast mezi západní Asií a Egyptem. Skládá se ze 17 národů a odhaduje se na 371 milionů obyvatel. Mezi největší města oblasti patří Rijád, Káhira a Istanbul.

Pozadí

Původ termínu „Blízký východ“ je považován za původ v britské indické kanceláři během 50. let 19. století. Zpopularizoval ji Alfred Thayer Mahan, americký námořní stratég, který v roce 1902 odkazoval na oblast mezi Arábií a Indií. Mahanovou definicí Středního východu byla oblast kolem Perského zálivu. Sir Ignatius Valentine Chirol dále rozšířil tuto definici, aby vyhovovala asijským regionům, jejichž území sahalo až do Indie.

Před druhou světovou válkou označoval další termín „Blízký východ“ kromě regionů soustředěných kolem Turecka také východní pobřeží Středozemního moře. Střední východ byl používán Brity, zatímco jmenoval jeho velení v Egyptě v pozdních třicátých létech. Právě po tomto použití se tento termín stal široce používaným na Západě. V roce 1946 začal ve Washingtonu, DC, hlavním městě Spojených států, fungovat Middle East Institute.

Historie Regionu

Oblast nyní označená jako Střední východ byla ve středověku známá jako Blízký východ. Je považováno za kolébku civilizace, protože bylo domovem některých z nejstarších lidských vývojů. Mezi takové civilizace patří ty z Mezopotámie, starověkého Egypta, Chetitů, Řeků, Levanty, Persie a Arabského poloostrova. Starověký Blízký východ byl řízen několika říšemi počínaje Novoasyrskou říší, Achajmenovskou, Makedonskou, Iránskou, Římskou a Byzantskou říší. Islámský chalífát zahájil arabské dobývání této oblasti v 7. století. Osmanská říše, která v regionu ovládla, byla po první světové válce poražena Brity. Francouzi a Britové si rozdělili moc na Středním východě poté, co provedli své rozdělení a vymezili tak některé zeměpisné hranice, které se dodnes používají. Koncem 60. let dosáhly národy Středního východu nezávislosti a hledaly identitu v globální krajině. Region dosáhl hospodářského významu díky přítomnosti zásob ropy.

Země Středního Východu

Země klasifikované jako součást tohoto regionu jsou Irák, Írán, Kypr, Omán, Egypt, Bahrajn, Turecko, Spojené arabské emiráty, Katar, Palestina, Jemen, Saúdská Arábie, Libanon, Izrael, Sýrie, Kuvajt a Jordánsko. Některé země jsou občas přidány do definice, jako je Ázerbájdžán, Gruzie a Arménie. Jiné národy jsou citovány v záležitostech Blízkého východu, jako je Pákistán, Afghánistán, Maroko, Tunisko a Alžírsko.

Etnická Příslušnost, Jazyk A Náboženství

Většina obyvatel regionu se identifikuje jako Arabové, zatímco zbytek zahrnuje Turkic, Arameans, Peršany, Kurds, Berbers, Shabaks, Zazas, Assyrians, a Samaritans. Na Středním východě se široce mluví četnými dialekty arabského jazyka. Spisovná arabština slouží jako úřední jazyk ve většině států v této oblasti. Dalšími jazyky jsou také perština, turečtina, hebrejština, kurdština, arménština, řečtina a angličtina. Některá z hlavních světových náboženství včetně islámu, křesťanství a judaismu mají své kořeny na Blízkém východě. Tato náboženství mají na Blízkém východě mnoho přívrženců i v dnešní době. Další náboženství praktikovaná v této oblasti jsou jezídismus, víra Bahá’I, šabakismus a mandaeismus.